Ve včerejších dopoledních hodinách se z Bruselu vrátila naše oblíbená celebrita Caroline. Co ji na cestě potkalo a s čím se během pobytu musela vypořádat, se nyní dočtete v našem exkluzivním rozhovoru. Ihned po příletu se nám ji podařilo vyzpovídat a tak se s vámi, jako jedni z prvních, můžeme podělit o jedinečná slova Caroline de Bordeaux. Čtěte více.
Za jakým účelem jste se do Bruselu vydala?
Kdo by nechtěl vidět cíkajícícho prďolu a nablejskané monstrum? (Čůrající panáček a Atomium, pozn.red.) Také jsem samozřejmě chtěla zjistit, co je pravdy na té výborné belgické čokoládě, vaflích a pravých hranolkách. A pak jsem chtěla bydlet v nejrozpadlejším hostelu. Vše se mi podařilo stihnout, s mapou v ruce a kamarádkou po boku, za dva dny.
Máte nějakou zábavnou historku z letiště?
Ani ne tak zábavnou jako erotickou. Po projití brány jsem asi moc provokativně mrkla na toho pána kontrolora a tak jsem byla za trest odvedena stranou a pečlivě prohledána. Erotický (nežádaný a ne moc příjemný) zážitek měsíce! :-D
Co vás nejvíce překvapilo/šokovalo?
Asijští turisté jsou nevychovaní. Že jich je všude mraky mě nepřekvapilo, ale že jejich chování je ještě horší než výlet pelhřimovských prvňáčků do matičky Prahy, to už je zarážející. V malém krámku jich dokáže být naskládáno třicet, křičí, strkají se, prskají a šlapou ostatním na nohy. Ze začátku jsem měla tendence se všem omlouvat, i když jsem jejich vinou odlítla na druhou stranu obchodu, ale po pár na chlup stejných situacích jsem už ani nehlesla. Umět se prorvat k mističce s nalámanou čokoládou přes rozzuřený dav asiatů a nebát se použít ostré lokty, i to je Brusel.
První dojem z Manneken Pis?
Čůrajícího chlapečka jsme objevily úplně náhodou, přesně to bylo při mém druhém kousnutí do snídaňové vafle. To si takhle nedočkavě chytám vafli do ruky (kdo mě zná tak ví, že hladová Kája=hodně nepříjemná Kája) a v dáli vidím menší hlouček s foťáky. Říkám si aha, tak tam bude asi něco zajímavého. Dojdeme blíž a JÉÉÉÉ TEN JE MALEEEEEJ (nebo spíše OOOOH LA LAAAAA IL EST TELLEMENT PETIIIIIIIT). Měl na sobě zrovna nějaký neslušivý obleček vojenské barvy.
Jak byste popsala místní?
Můžu posuzovat pouze chování prodavačů, číšníků, řidičů tramvají a žebráků. Ale i tak je tu rozdíl Bordeaux X Brusel propastný. Jsem zvyklá na úsměv, milé slovo, ne-li skoro pohlazení, ale v Bruselu je to samé hej nebo počkej, pospěš si, dej, zaplať, chceš, nechceš, nazdar. Všichni si drží pečlivý odstup a úsměv nedávají zadarmo. Musím pochválit jejich znalost jazyků. Anglicky, belgicky, vlámsky tu vládne opravdu skoro každý, ale že jich většina ještě k tomu mluví polsky, španělsky, německy,... to je podle mého obdivuhodné.
Řidiči hromadné dopravy se skvěle vyznají a vždycky nám i za divoké jízdy prodali lístek a poradili kde vystoupit a nastoupit.
Žebráci si neberou žádné servítky a div vás nedrží pod krkem, když říkají: Dej mi nějaký drobáky!
Co jste během svého krátkého výletu navštívila?
Byly jsme v muzeu hudebních nástrojů, kde jsem našla pár nástrojů z České republiky i Slovenska. Při odcházení jsme spustily alarm a doteď nevím, která z nás to byla a hlavně jak se nám to povedlo.
Parlamentárium je vzdělávací centrum pro všechny, kdo mají zájem se zadarmo, efektivně a rychle přiučit něco o Evropské unii. Bohužel jsme přišly hodinu před zavíračkou a neměly jsme čas projít vše. Záchody tam mají čisté.
Kino, kde se nehrají komerční filmy, nám přišlo vhod poslední večer, kdy jsme neměly hotel a potulovaly se městem. Vybraly jsme si Flinstounovi a dobře jsme udělaly. Myslím, že i ten smích nám prodloužil dobu bdělosti.
Odvážím se říci, že i Nádraží Midi mám po čtyřech hodinách drkotání zubů na sedačce celkem v malíku. Vím, kde je nejbližší záchod a automat na kafe. A taky vím, že každých dvacet minut tudy projde ozbrojená eskorta, která vyžene opilé i střízlivé podivíny.
Stála jsem pod Atomiem a odchytávala lidi, kteří vypadali, že umí vyfotit dvě slečny pod Atomiem. Pod Atomiem se vyskytují lidé, co to neumí. Podařilo se nám to až napotřetí a tak máme hezkou společnou fotku pod Atomiem. Pod Atomiem, tečka.
Postřehy odjinud?
Do krámku s čokoládou jedině, pokud je plný asiatů. U mističek s ochutnávkou můžete nepozorovaně stát a ochutnávat jak je libo.
Když nemáš otvírák na pivo, požádej černého recepčního. Ten ti pivo otevře zuby a ještě se dozvíš něco z jeho života.
Belgičané, alespoň ti z Bruselu, mluví francouzsky srozumitelně. Nedrmolí, nezkracují, mluví tak, jak jsme zvyklí z audionahrávek na střední škole :-) .
Není potřeba kupovat lístek na dopravu, protože vše stojí blízko sebe a uděláte tak něco pro své zdraví. Pokud za sebou máte procházku k jezeru a den chození po Bruselu tam a zpátky v levných ťapkách, pravděpodobně chytnete bolest do nadkotníku. Já jsem si to pojmenovala jako zánět šlach. V rámci mé snahy hledat na všem něco pozitivního se raduji, že vůbec nějakou nohu mám a jsem za tu bolest vlastně ráda.
Fotky budou, až je získám od Gosii.
PS: Při zpátečním letu jsem usnula a když jsem se probudila, byla jsem tak zmatená kde to jsem a co se děje, že jsem si chvilku myslela, že už jsem v nebi. Viděla jsem všude krásný bílý mráčky a modrou oblohu, tak jako je to v pohádce Anděl Páně. Tomu se říká pohádkové probuzení.
Jo a ještě jsem se zapomněla pochlubit, že při příletu do Bordeaux jsme nastoupily při přestupu do autobusu, který jel špatným směrem. Protože jsme celou cestu klimbaly a pořádně nesledovaly cestu, tak jsem to zjistila až po hodině. Tak jsme si tu cestu na kolej prodloužily o dvě hodinky.
Při příchodu na mě u dveří čekal mrtvý šváb na zádech, chudák.
Žádné komentáře:
Okomentovat