Mušle k obědu

Ahoj!

  Pondělí bude můj oblíbený školní den. Máme předměty, které mě baví, necítím se v nich tak ztracená jako ve všech ostatních a vyučují je super profesorky. Seminář z fonetiky máme v malé učebně, každý má na stolečku zabudovaná svoje sluchátka a "přehrávač". Během hodiny pracujeme samostatně na poslechových cvičeních, které si můžeme libovolně přetáčet a zastavovat, na konci hodiny čteme všichni společně text, ale !  profesorce se nahrávky uloží zvlášť a může si doma poslouchat, jak tu francouzštinu komolím :-) . Někdo je možná na takový vybavení školy zvyklý, já ne, a proto jsem z toho byla hodně překvapená.

Události z regionu

  V první řadě Vám všem moc děkuji za rady ohledně okna :-P Tolik cenných rad a komentářů jsem opravdu nečekala (ano, opravdu jich bylo nula, ... třikrát jsem je přepočítávala).

  Za trest, že na mě všichni z vysoka kašlete, Vám dnes napíšu jen pár vět :-) .

Deratizátor

Ahoj.

  Velmi nečekaně na mě jednoho krásného dne zaťukala uklízečka s papírem, že zítra přijde deratizátor. To mě mile překvapilo, protože jsem měla dojem, že mi tvrdila, že sem nikoho nepošle, pokud nemám důkazy. Podle pokynů jsem si teda všechno zabalila zpět do kufru a tašek, vyklidila police, sundala povlečení a prostěradlo. Ve čtvrtek jsem byla celý den ve škole a přišla jsem až večer. Jupííí, někdo tu byl! Pokoj pěkně smrděl, tak jsem se radovala, jak tady ti švábi pěkně pomírají. Jenže! Když jsem odendala matraci, která byla opřená o okno, málem jsem sebou švihla. Na dvou místech obrovský praskliny ve skle! Nikde ani papírek s omluvou nebo vysvětlením, co se tu dělo. Mám pocit, že se k tomu nikdo nepřizná a budou po mě chtít nový okno zaplatit (pokud mi vůbec nový okno daji).

Dny evropského dědictví

  Tento víkend se konaly Dny evropského dědictví a tak jsme nemohly chybět, když bylo na většinu památek vstupné zdarma :-).  Bylo dost těžký vybrat jen pár muzeí,kostelů,.., které bychom stihly za jeden den, protože je tady toho k vidění hodně. Prvně jsme šly na zvonici Pey-Berland, která patří ke katedrále Saint-André, ale je postavená mimo, aby otřesy od zvonů katedrálu nepoškozovaly.

                                                   Pohled na katedrálu z vyhlídky Pey-Berland
  Další zastávkou bylo Muzeum krásného umění (Musée des beaux-arts), které je určitě moc krásné, ale my jsme neměly možnost jeho krásy opěvovat, protože je v rekonstrukci a k vidění je jen pár obrazů v jedné místnosti. Měli tam ale spoustu letáčků, tak jsem si je vzala, ať mám co dělat při dlouhých zimních večerech :-) .

  Podivaly jsme se do Grand-Théâtre, které je v dnešní době sídlem Národní opery Bordeaux. Na balet nebo koncert sem může přijít až 1400 návštěvníků.

                                         Le Grand-Théâtre z venku

                                                              Le Grand-Théâtre-interiér

  Ze všeho nejvíc se mi líbil Palais Gallien- malý pozůstatek římského amfiteátru postaveného na konci 2. století. V dobách největší slávy se sem na zápasy, hry,.. vešlo 15 000 lidí. Ten malý zbyteček co se dochoval  je perfektně schovaný kousek od centra a oproti ostatním památkám tu bylo liduprázdno.

  Nevim, kdo tady řídí počasí, ale už by si z nás mohl/a/i přestat dělat srandu. Copak je normální, abychom se na výletě k oceánu balily do svetrů a při procházkách městem pekly v rozpálených ulicích? Na nic jiného si stěžovat nemůžu :-)

Lacanau

  V sobotu už nikdo nezaspal a tak jsme se konečně dostaly k oceánu.

                                          Pláž v Lacanau

Plazil

Hezkou neděli všem!

  Delší dobu jsem se neozvala, protože jsem pořád někde lítala a vyřizovala všemožný věci kvůli škole. Ještě nemám vše hotové, Francouzi totiž nemají potřebu nikam chvátat :-) .
  Test jsem psala se samými Korejci a Číňany a většina z nich francouzsky neuměla ani pozdravit. To jsem byla lehko zařazená do té nejlepší skupiny, když jsou ostatní úplní začátečníci. Zdá se mi, že se Asiati moc nechtějí kamarádit (nepočítám odbarvenýho a nenápadnýho pozorovatele), tak doufám, že se mnou na kurzy budou chodit i jiné národnosti.

Spisovatelka v zahradě

Bonjour à tous!

....ještě chvilku počkám, až si vyhledáte ve slovníku, co první věta znamená....

  Včera jsem se dozvěděla, že moje kurzy už začaly. Aha! A když jsem se minulý týden ptala, kdy mi začne škola, milá paní na DEFLE mi tvrdila, že až 18.září. Tady někdo svoji práci odvádí vážně "dobře". Naštěstí je pro opozdilce vypsán ještě jeden termín rozřazovacích testů. Prvně mi paní nechtěla věřit, že tam mám vážně chodit, ale byla jsem neústupná! :-D Takže zítra v 9:30 nastoupím a čeká mě písemný test, poslech a ústní pohovor. Jsem zvědavá, jak složité to bude. Jen aby kvůli mě nemuseli vytvořit zvláštní skupinu-HLOUPÁ ČEŠKA.

Jezerní královny

Zdravím domu :-)

  

  Sraz s Erasmáky dopadl zajímavě. Bylo nás jenom kolem dvaceti a hned na začátku se vytvořily skupinky lidí ze stejných zemí. Takže tam všichni blekotali svými jazyky (španělsky, italsky, německy) a francouzsky skoro nikdo. Nakonec jsme se seznámily se Španělkou a druhý den jsme šly s ní a ještě její kamarádkou nakupovat do IKEY. Jsou super a divím se, že se s námi vůbec kamarádí, protože se neumíme pořádně vyjádřit. Spíš mluví oni a já přikyvuji a jednoslovně odpovídám :-D.  

  Včera jsme měly jet k oceánu, ale nakonec jsme plán přehodnotily. Nechtělo se nám trávit většinu času cestou tam, než samotným koupáním. Proto jsme si našly na neděli jiný autobus, který jede k oceánu už ráno. Skoro nám to koupání v moři vyšlo, kdyby Anežka nezaspala :-D. 

Žranice a tuberkuloza

  Nový den = nové zážitky

 Včera večer jsem šla na zastávku vyzvednout vyčerpanou Anežku a poskytla ji u sebe azyl. Její kufr určitě neváží třicet, ale nejmíň sto kilo.
  Ráno nás čekala informační schůzka, na kterou jsem se fakt těšila. Ještě před budovou jsme potkaly tři Češky, který jsme už později nenašly, ale ono je to možná dobře. Čím míň kamarádíčkování s Čechama, tím víc kamarádíčkování s jinýma národnostma. Na schůzce jsme byly (a píšu tvrdé y, protože myslim mě a Áňu :-P ) obdarovány asi tak milionem prospektů, takže aspoň vím, co tu budu těch 9 měsíců dělat. Dřív pojedu domu, než to všechno přečtu.

                                                Nač troškařit

Hledání supermarketu

Ahoj.

  Kam chodí nakupovat obyvatelé Pessacu? Zatím je to pro mě fakt záhada, ale já to zjistím! 

  Dopoledne jsem si dovolila ještě na chvilku zdřímnout. Moje luxusně umytá roleta mi v pokoji vykouzlí tmu, kterou ani v noci nemáte :-D Vyspaná do růžova jsem se ohákla a že si teda dojdu nakoupit. Cedule u silnice hlásala tři minutky cesty. Přepočítala jsem si to na mojí rychlochůzi a těšila jsem se, jak za 15 minut budu ošahávat bagety a vybírat si tu nejkřupavější. No. Trochu jsem se sekla. Když jsem po hodině zmatenýho pobíhání mezi vylidněnýma uličkama narazila na obchod, nebyl to ten, ke kterýmu jsem myslela, že celou dobu směřuji. Neměli tam ani křupavý bagetky. Jen něco, co bylo tvrdý jak beton. Nevzdávala jsem to a zkoušela jsem hledat dál. Marně. Tak já nevím, buď mám problémy nejen s číslovkama, ale i se směrama, a nebo jsou ty supermarkety viditelný pouze pro francouze. 

Tunisan a černoši

  Dneska ráno jsem jela do centra. Tramvají to trvá dvacet minut. Myslela jsem si, že budou na každým rohu infocentra. To jsem si ale myslela špatně. Našla jsem ho až za dvě hodiny procházení mezi ulicema. Díky bloudění procházení už vím, kde se prodávají kartičky na dopravu, krásný ručníky, levná kosmetika, dobrý bagety,...

Cestou necestou

Ahoj!

  Po cca 28 hodinové cestě nás navigace donavigovala do cíle. Je mi jasný, že prahnete po perličkách z cesty. Pár jich mám :-)

                                

  Cesta přes Německo byla rychlá a bezproblémová. Ve Francii nás popletená navigace navedla na dálnici, po který jsme jet vůbec nechtěli, ale pán z navigace (dále jen Pán) si to nechtěl nechat rozmluvit. Tvrdohlavec! Zastavili jsme na benzínce a hned nám někdo ťukal na okno. Hrklo ve mně, protože jsem pro tyhle případy neměla připravený žádný francouzský věty :-D Naštěstí to byl Čech. Jeho Pán ho taky navedl špatně. Než se nám podařilo sjet z dálnice, projeli jsme naší první a zároveň poslední mýtnou bránu (takhle se to asi nejmenuje, co?). Vypadalo to, že automat nechce naše peníze, ale po chvilce přemlouvání se nad námi smiloval a zvedl závoru.