Tunisan a černoši

  Dneska ráno jsem jela do centra. Tramvají to trvá dvacet minut. Myslela jsem si, že budou na každým rohu infocentra. To jsem si ale myslela špatně. Našla jsem ho až za dvě hodiny procházení mezi ulicema. Díky bloudění procházení už vím, kde se prodávají kartičky na dopravu, krásný ručníky, levná kosmetika, dobrý bagety,...

                                         Tahle fotka je tu hlavně kvůli tomu, abyste mi záviděli krásný počasí :-)

  Nejvíc jsem se chtěla podívat k Miroir d´eau a cestou tam jsem se zalíbila Tunisanovi na kole. Když kolem mě projel poprvé a pozdravil mě, tak jsem si říkala: "To víš, že jo, já tě pozdravím a už se tě nezbavím." Měla jsem radost, že jsem ho svým nezájmem odpálkovala, ale za chvilku už byl u mě zas. Jeho cílený lichotky mě teda moc netěšily, spíš děsily. Víc mě potěšilo, když si až za pár minut všiml, že nejsem francouzska (to jsem asi plácla pěknou nesmyslnou volovinu :-D ). O České republice slyšel asi poprvé v životě, ale měl radost, když se trefil, že to je jedna část z toho rozpadlýho Československa. Nejvíc mě dostal, když mi nabízel, že mi ukáže nejkrásnější místa v Bordeaux, pokud pojedu s ním :-D Tak jsem mu poděkovala a rychle zamávala. 

                                          Miroir d´eau- cachtačka pro děti

  Když už jsem měla chození dost, jela jsem do obchoďáku pro košťátka a tak. Při vystupování z tramvaje se mi zdálo, že rozumím, co si lidi říkají (a to se mi tu ještě moc často nestává :-D ), a pak mi došlo, že to je čeština. Ani jsem těm, holkám nestihla zamávat. 

  A asi si zakážu chodit do obchodů, protože kam vlezu, tam se mi něco líbí. Už mám vyhlídnutý sluchátka, hodinky, boty, .... :-)

 Ráno jsem se radovala, že se kampus konečně zaplňuje lidma, že jsou parkoviště a kolej plnější. Ale když na mě hvízdal už asi třetí černoch (o dělnících nemluvě), radost mě přešla :-) 

Mějte se krásně, já si jdu číst průvodce a poslouchat přes zeď sousedy, ať si lepším francouzštinu :-D