Velmi nečekaně na mě jednoho krásného dne zaťukala uklízečka s papírem, že zítra přijde deratizátor. To mě mile překvapilo, protože jsem měla dojem, že mi tvrdila, že sem nikoho nepošle, pokud nemám důkazy. Podle pokynů jsem si teda všechno zabalila zpět do kufru a tašek, vyklidila police, sundala povlečení a prostěradlo. Ve čtvrtek jsem byla celý den ve škole a přišla jsem až večer. Jupííí, někdo tu byl! Pokoj pěkně smrděl, tak jsem se radovala, jak tady ti švábi pěkně pomírají. Jenže! Když jsem odendala matraci, která byla opřená o okno, málem jsem sebou švihla. Na dvou místech obrovský praskliny ve skle! Nikde ani papírek s omluvou nebo vysvětlením, co se tu dělo. Mám pocit, že se k tomu nikdo nepřizná a budou po mě chtít nový okno zaplatit (pokud mi vůbec nový okno daji).
O rozbitém okně jako bonus za dezinsekci mě nikdo neinformoval, takže jsem hned ten večer zašla na recepci. Při prvních slovech jsem se rozbrečela a tím uvolnila atmosféru :-D . Pani jsem nejspíš obměkčila, ale to je tak vše. Poslala mě domů, ať přijdu druhý den ráno. Další brečící záchvat schytal taťka. Ještě že mi chytře připomněl, že mám pojištění! Ach jo, ta Kája, to je ale trubka! :-)
Večer jsem usínala za pravidelného praskání okenní tabule. Ráno byly původně dvě praskliny spojené v jednu obří. Otázka pro vás: Může se mi plastový okno vysypat? Nebo s tím v pohodě přečkám celý rok?
Škola je pro mě náročná. Sedím, poslouchám, nerozumím, modlím se, aby mě nikdo nevyvolal. Všichni ostatní v mé skupině jsou na tom lépe než já. Připadám si tam zatím dost hloupě. A protože bych chtěla následující týdny a měsíce vědět o čem je na hodinách řeč, čeká mě hodně práce.
Dneska mi přišel první pohled!! Děkuji Olinko a Tomášku :-)
Mějte se famfárově, pa.
Žádné komentáře:
Okomentovat