Cítíte jak z těch vět sálá optimismus? Přesně tak se teď cítím já. Plná energie a dobré nálady. Nevím, jestli je to tím, že mi v rekordním čase opravili roletu, tím, že je tak krásné letní počasí, a nebo tím, že jsme se konečně rozhodly, kde budeme v tom Bruselu spáti. Ať tak nebo tak, jsem ráda, že chmury jsou pryč.
Taky mám najednou potřebu psát zase častěji, čehož jste si asi všimli i bez mé připomínky. Koukala jsem, že v září jsem napsala asi 17 článků a postupně se počet dost snížil. Nebude to proto, že bych měla méně zážitků, ale spíš je to kvůli tomu, že už jsem se tu zabydlela, zvykla si na spoustu věcí, které pro mě při příjezdu byly nové, a tak už si ani teď neuvědomuji, co by pro vás mohlo být zajímavé. Všechno beru už samozřejmě a přitom je to výjimečné. Jenže to si zase uvědomím až zpětně s příjezdem do ČR.
Jedna taková výjimečnost je zdejší styl psaní testů. Nikdo po nás nechce umět dvě stě tisíc stránek nazpaměť, ale záleží jim na našem vlastním uvažování. Takový přístup bych uvítala i u nás ve škole, ale to se samozřejmě nestane, protože " to bychom přece vůbec nenaplnily osnovy a vyrostla by z nás tupá nemyslící stvoření".
Zrovna včera jsem psala z frankofonní literatury. Dostali jsme úryvek z knihy a k tomu jednu otázku. Mohli jsme použít jakékoliv pomůcky (slovníky, naše poznámky z hodin, materiály ze kterých jsme se připravovali,...) a měli jsme na to 1,5 hodiny. Vyučující si během zkoušky "odběhla" a vrátila se za hodinu a řeknu vám, nikoho ani nenapadlo opisovat. K čemu by to také bylo, že; když máme analyzovat text, je jasné, že každý z nás ho vnímá jinak, každý má trochu jinou interpretaci a tak jsme se s tím prali všichni po svém.
Když jsem psala prvně takovýhle test, byla jsem z něj úplně zoufalá, protože jsem nevěděla jak na to a bála se, že napíšu nějakou blbost. Ale teď už vím, že ať napíšu cokoliv, nikdo mi to nepodtrhne červeně a neoznačí mě za osla hýkavého, ale naopak dostanu práci s poznámkami jako: "zajímavý postřeh", "výborně", "správně, ale příště to zkuste propracovat více do hloubky",... Prostě je vidět, že práci neopravují pouze jednoduchým stylem dobře X špatně, ale chválí nás, posouvají nás dál a snaží se nám ukázat správnou cestu.
Teď to možná vypadá, že se nic neučíme a že se po nás vlastně nic moc nechce. Samozřejmě, že to tak neni! U všech zkoušek musíme aplikovat věci, které jsme v hodinách probírali, jinak bychom do té školy ani chodit nemuseli.
No, takže já se vlastně na mé poslední tři zkoušky tady moc těším. Poněvadž pak už na mě čekají jenom hodinové testy na deset stránek :-) Brno, už se nemůžu dočkat!
Žádné komentáře:
Okomentovat