Když se to (SAMO) rozbije

Ahoj!

Už jste slyšeli tu nejnovější informaci z Bordeaux? Kája rozbila roletu. Kája má v pokoji tmu. Kája by ráda dýchala vzduch.




Proč mám na "okenní" věci takovou smůlu? Mimochodem, na prasklé okno se chodí pravidelně koukat chlapíci a vždy se dozvím: "za měsíc to opravíme". Já na výměně nijak netrvám, tak nevím, proč na mě pořád ťukají se šroubovákem v ruce.

Dopoledne jsem si chtěla trochu zatáhnout, aby mi nesvítilo na notebook a roleta se zasekla, pak udělala "křach" a pak byla všude tma. Prvně jsem v šoku čekala návštěvu mimozemšťanů nebo jiné vzrůšo. Bohužel nic takového nepřicházelo, a tak jsem se akorát naštvala, protože to znamenalo být celou neděli po tmě a dusnu (ano, přesně tu neděli, kdy bylo venku 30 stupňů a kdy já musela být doma s učením). Taky to znamenalo jít další den navštívit milé paní na vrátnici a věřte mi, to je věc, která vám pondělní ráno nijak nezpříjemní. Buďte rádi, že jste mě ten den neviděli, vypadala jsem asi takhle:

                        Nejspíš jsem vypadala ještě hůř, ale protože tuhle fotku fotila moje návštěva, vyvinula jsem značné úsilí, abych vypadala aspoň trochu méně zpruzeně.

Mezitím co píšu tenhle příspěvek, některý z mých skvělých sousedů tluče do xylofonu. Je jedna ráno. Miluji noční kolejní život, ke kterému patří vylézání hmyzu, driblování seshora, vaření smradlavých afrických pochutin/nechutin, techno odnaproti a od dneška nově i xylofon.

PS: Temnota v pokoji ubližuje nejvíce těmto krasavicím: