Biarritz, San Sebastian a další

   To že nepíšu ještě neznamená, že nežiji nebo že nikam nejezdím. Žiji, jezdím, ale jsem líná psát a jsem líná být vtipná a bavit vás. Možná se vám to zdá sobecký, když si svoje zážitky nechávám pro sebe, ale víte co? Mně je to fuk. A navíc, když někoho opravdu zajímá jak se tu mám, tak mi napíše, víte? A neaktualizuje zvědavě můj blog každou hodinu...



   Včera jsem byla u kamarádky na večeři a ona mi asi po dvou hodinách říká: "Káji, ty už se hodně těšíš domu, viď?", a já na to nemohla nekývnout. Jo, těším se domů jako blázen. Jsem unavená. Francie je krásná, Erasmus je skvělá příležitost, jsem tu spokojená, vlastně bych hrozně ráda řekla, že mi tu nic nechybí. Ale chybí. To nejdůležitější, co na světě mám, rodina a praví přátelé.

   Ještě v září bych neřekla, jak moc mi pobyt v zahraničí otevře oči.

• Začala jsem si vážit věcí, které pro mě do této chvíle byly samozřejmostí.
• Poznala jsem, i když jen okrajově, jiné kultury.
• Zjistila jsem, jak málo toho vím. A jsem šťastná, že jsem si to uvědomila ve 21 letech, kdy mám ještě spoustu času vše dohnat.
• Seznámila jsem se s lidmi, které jejich osudy zavály do Francie a oni tu ze všech sil bojují, aby se udrželi, jdou si za svým cílem nebo se snaží si zvyknout a přizpůsobit se. Pro nikoho z nich to není jednoduché, ale oni vytrvávají, protože musí. I když jsou jejich rodiny vzdálené přes oceán, nebo přes celou Evropu, nevzdávají se. Nestydí se ukázat slzy, otevřeně mluví o svých problémech a i přes jazykovou bariéru s nimi cítíte a společně si pomáháte. 
• Měla jsem tu čest mít vyučující, kteří tu jsou pro vás kdykoliv potřebujete. Vyučující, kteří svou práci dělají od srdce, chválí vás za každý pokrok, respektují vás, snaží se vám vše vysvětlit a když nerozumíte, klidně vše vysvětlí od začátku. Vyučující, kterým záleží na tom, abyste danou látku pochopili a ne odrecitovali nazpaměť. Vyučující, kteří chtějí slyšet váš názor a nikdy vám neřeknou, že váš názor je špatný nebo směšný.
• Uvědomila jsem si, kdo jsou mí praví kamarádi. Ti, co se zajímají, jak se máte, ptají se, ujišťují se, jestli je vše v pořádku, vzpomenou si na vaše narozeniny, napíšou zprávu na dobrou noc, vyrábí pro vás dárečky, jsou s vámi vzhůru dlouho do noci a vzpomínají na společně prožité chvíle, plánují setkání po vašem návratu domů, rozesmějí vás. "Přítel je ten co zůstává, zatímco ostatní odcházejí." Už se netrápím těmi, co "odešli" a zapomněli, ale vážím si těch, co při mě zůstali a celých osm měsíců mi pomáhali (i když třeba nevědomky).
• A samozřejmě jsem moc vděčná své rodině, která na mě myslela a usnadňovala mi život daleko od všech. Mám ty nejlepší rodiče na světě, kteří mě po celou dobu podporovali a posílali pozitivní energii.

Zbývá mi ještě měsíc a kousek ve městě proslulém vínem. To je ještě hodně času na na poznávání a objevování. Pro mě to ale znamená už jen okamžik na padnutí do náruče svým blízkým.

Tak utřete slzy a podívejte se na pár fotek z Biarritzu a španělského San Sebastiánu.

                                         Nádherný pohled na oceán a Pyreneje v dáli.

                                         Úsměv prosím.

                                          Tady na mě dýchla jarní atmosféra (nebo alergie z těch rozkvetlých kytek všude okolo)

Čichám, čichám člověčinu. Tady jsme byly s Gosiou na exkurzi v Saint-Emilionu. Dozvěděly jsme se zajímavé informace o víně a na programu byla samozřejmě i degustace (proto ty moje natěšené oči) :-)

                                       

Prosím, ať už vyjde sluníčko a s ním i lepší nálada.