Na Covoiturage (stránka podobná českému Jízdomatu) jsme si dva dny dopředu zarezervovaly řidiče a v pátek v devět hodin jsme stály před malým baráčkem v centru města a čekaly, co za chlápka nás to do Toulouse poveze. Naštěstí byl milý a nevypadal jako úchyl. Pán si s námi povídal, povídal, povídal,.. a najednou chlápek (který s námi jel taky přes Covoiturage) křičí attention! attention! (pozor!, pozor! ). Málem jsme zajeli postarší dámu........ A já už myslela, že jediný adrenalin bude vydržet 2,5 hodiny bez záchodu.
Nakonec cesta trvala přes 3,5 hodiny, protože řidič objížděl všechny své babičky, které bydlí v Bordeaux. Nestěžuji si, aspoň jsem měla okružní jízdu městem. Zbytek cesty jsem prospala.
V Toulouse nás vyhodil u hlavního náměstí, jak jsme požádaly. V tu chvíli už jsme myslela, že se počůrám a vymýšlela jsem, jak zamaskuji loužičku. Teď určitě čekáte nějaké super vtipné zakončení historky, ale bohužel Vás zklamu - záchod jsem našla včas :-) .
Skoro všechny historické budovy a náměstí se opravovaly, takže jsme viděly mnoho lešení a ještě více dělníků. Navštívily jsme městskou radnici a její honosné sály, kostel Notre-Dame du Tour, ve kterém nebyla ta správná tajemná atmosféra, baziliku svatého Saturnina - největší románskou stavbu v Evropě, dům fialek a pak spousty voňavých a roztomilých obchůdků a pekáren. Až na místě jsme se dozvěděla, že Toulouse je ve Francii a zahraničí proslulé hlavně díky fialkám.
Celkově na mě město působilo lépe než Bordeaux. Budovy jsou postavené z červených cihel, a když ne, tak mají aspoň na modro nabarvené dveře, balkonky a okenice. Vše tu bylo barevnější a veselejší.
Fialkový dům
Trocha adrenalinu přišla ještě na konci dne. Zpět do Bordeaux jsme jely s jiným řidičem, který na poslední chvíli změnil místo odjezdu, takže jsme si trochu zazmatkovaly, ale světe div se, našly jsme to snadno. Marc (tak se jmenoval řidič) nás oblíbal na obě tváře a za to jsem mu hned na začátku připsala malé plus, protože první řidič nás oblíbal až při loučení :-D . To jsou problémy, že?
Jsem ráda, že jsme na výlet vyrazily i přes ošklivé počasí. Aspoň jsem se naučila fotit s deštníkem v jedné ruce a taškou, buchtou a foťákem v druhé ruce.
Žádné komentáře:
Okomentovat