Sýrový milenec

 Výlet do Baskicka byl skvělý, hned bych se vrátila. Ale vezmu to popořadě, vracet se budu až jindy.

  Ráno jsem si nejspíš špatně umyla oči. Hned před kolejí jsem totiž zakopla o něco velkého na chodníku. Co to bylo, nevím, musím to dojít prozkoumat. Naštěstí to byla jediná "katastrofa", která se mi během cesty stala.
  První zastávka- sýrárna Agur v městečku Hélette. Byli jsme poučeni jak, z čeho, kým/čím, (komu/čemu... :-) ) se sýr v rodinné sýrárně vyrábí a jako bonus pro nás majitel připravil malou ochutnávku. Ano, tady se zrodil nadpis dnešního článku- sýrový milenec. Všechny holky jsme se po exkurzi shodly, že bychom se nezlobily, kdyby nás milenec (v tomto případě aktuální vlastník sýrárny) zval na víkendy do hor na sklenku vína a tunu sýra :-) .

                                                Tak který "bochník" si dáme k večeři dneska?

  Pak nás Gilbert (pozn. redakce: ve Francii se řidič autobusu nejmenuje Karel) nechal piknikovat dvě!! hodiny u jezera. Musím na sebe prásknout, že jsem se stále nenaučila stravovat po francouzsku. Svůj oběd jsem snědla za dvacet minut a zbytek času jsem prospala.
  Jeskyně v Sare byl náš další cíl. K jeskyním vám asi nemám co říct, ty jsou všude stejný. Vlezete tam, je vám zima, průvodkyně vám poví něco o minulosti, něco o současnosti, něco o netopýrech a jdete ven. Zakázali nám fotit a mluvit nahlas, abychom nerušili netopýry. To moc nechápu, protože podél celé trasy prohlídky byly umístěny repráky, které moc tiché nebyly, a světelných efektů nám předvedly taky požehnaně. Francouzi, no.....

                                                  Našla jsem si nového kamaráda.

  Ubytovaný jsme byli v San-Sebastianu. Všichni mi říkali, že je to krásný město, ať si ho užiju. Já bych si ho ráda užila, ale přijeli jsme večer, když byla tma a odjížděli jsme ráno hned po snídani. Tak třeba příště. Došli jsme si aspoň na večeři do centra. Dala jsem si kalamáry a vůbec jsem nelitovala. To vám byla bašta!
  Ještě větší bašta byl nedělní oběd. Měla jsem problém do sebe těch pět chodů nacpat, ale co bych pro poznání jiné kultury neudělala. Kalamáry, krevety (má první zkušenost!),kachna (první zkušenost pro většinu Španělů), sýr s marmeládou (dokonce k sobě ty chutě pasovaly) a baskický koláč (eňo ňůňo!).  Poté jsme se spokojeně odvalili do autobusu a pokračovali v cestě.

                             Než jsem otrhala všechny hlavičky, nožičky a ocásky, byla jsem umazaná až za ušima.


  Naší poslední zastávkou byl dům Edmonda Rostanda (autor Cyrana z Bergeracu). V každé místnosti nám průvodkyně opakovala, jaký to byl výjimečný člověk, takže jsem si ho přejmenovala na Járu Cimrmana.

  Snad jste si hezky početli. Já si jdu zalít čaj se zázvorem a zalezu pod peřinu vyléčit všechny neduhy :-) .