Jela jsem tam opět s co-voiturage, a abych dostála svého zvyku, opět jsem cestou usnula. Při přestávce na benzině, se mě slečna řidička ptala, jak jsem se vyspala... Tak nevím, jestli ji to urazilo nebo to byla jenom zdvořilostní otázka. Ale sedačku jsem jí neposlintala! Když mě vyhodila z auta, hned mi psal kluk, u kterého jsem ty dvě noci spala, kde jsem. A hned za chvilku mi přišel detailní plán, jak se dostat na zastávku, u které bydlí. Takže tato část cestování proběhla hladce. Zábavnější se to stalo, až když jsem hledala "ten jeho barák". Jedno poučení pro všechny: nikdy nevěřte obrázkům na google mapách! Já přesně věděla, jak ten baráček měl vypadat, jenže nikde nebyl! Takže jsem po půl hodince hledání napsala sms, jestli by si pro mě nedošel na zastávku. Dopíšu, odešlu, zvednu hlavu a hele stojím před číslem popisným, co hledám! Takže ne žádný baráček, ale betonová krychle s byty. Na mlácení hlavou o zeď nebyl čas, musela jsem rychle volat, že je všechno ok, že jsem jenom trubka a ať mi teda dojde otevřít dolu.
Pusa, pusa,.....PUSA! "Jé, promiň, ty nejsi odsud, tady na jihu si dáváme tři pusy." V pořádku, od hezkých kluků se na to zvyká dobře :-D (to jsem neřekla nahlas!).
Než jsem si zvykla na to jeho drmolení, tak mi musel párkrát věci opakovat, ale tvářil se pořád mile, tak ho to snad tolik nerozčilovalo. Hned mě zval na oslavu narozenin jeho kamarádky, ale já chtěla vidět večerní město, tak jsem slušně poděkovala a zas odešla. S klíči od bytu v kapse. To je důvěra, co?
Montpellier se pyšní krásnými barevnými tramvajemi. Každá linka je pomalovaná jinak.
Musím teda říct, že se celkově choval hodně ohleduplně. Třeba když v noci přicházel k ránu :-D, tak vždycky potichu a nerozsvěcel mi světlo nad hlavou. Ráno mi vařil kafe a odpoledne psal zprávy, že odchází a ať se chovám jako doma.
V Montpellier jsem byla necelé tři dny a prošla jsem toho hodně. Poslední den jsem tramvají jela na pláž. Teda ne, že byste vystoupili z tramu a hned byli na pláži, ale za 20 minut svižné chůze ano.
Úsměvná historka: Sedím v parku, čtu si. Po chvíli za mnou přijde africký kluk s kytarou a hned vyndavá svoje CD, že jestli chci, tak jen za 17 euro. A jestli nechci CD, tak třeba za pár drobných jenom zahrát jednu písničku? Tak mi zahrál. Písnička se mi zdála smutná, kytara rozladěná a hlas falešný. To ale nevadilo, protože africký kluk uměl říct Dobrý den a nechtěl vědět moje jméno, bydliště a ani jestli mám přítele. A to se jen tak nestává :-).
Při loučení s klukem, co mi poskytl nocleh, už jsem věděla, jak na to líbání tady na jihu! A dostala jsem za to i pochvalu, prý se učím rychle :-D.
Žádné komentáře:
Okomentovat