Angoulême

Ahoj moji milí!

  Minulý týden jsem na jedné párty (jak jsem se na ni dostala-viz níže) potkala Slovenku a naplánovaly jsme společně jeden vééélkýýýý (vý)let na příští víkend. Včera jsme spolu cestovaly do nedalekého městečka (43 000 obyvatel) Angoulême. Protože jsme holky vynalézavé, našly jsme si opět přes co-voiturage spolujízdu autem a vyšlo nás to o milion eur levněji, než kdybychom jely vlakem.

Radnice

  Trochu stresu jsem s tím měla, protože nikdy nevíte, jestli se na vás řidiči nevykašlou a neujedou. Navíc mi do poslední chvíle ani jeden z řidičů (tam i zpátky jsme jeli s někým jiným) nebyl schopný odpovědět přesné místo nástupu. No nakonec se zadařilo a my jsme mohly bez obav objevovat krásy města, ve kterém se prý zrodil dědeček dnešních komiksů.

  Z internetu jsme věděly, že na fasádách domů jsou kresby komiksových postaviček od různých autorů. A stal se z toho takový lov obrázků. Kolikrát se nám stalo, že jsme na ně přišly úplně náhodou, nebo že jsme si jich všimly až když jsme ulicí procházely podruhé.

  Ne všechny obrázky jsou na domech. Pomalované jsou výlohy, poštovní schránky, skříňky s elektrikou, autobusy, odpadkové koše,.... prostě veselé město. Jediná nevýhoda byla, že nevykouklo sluníčko a tak jsou fotky šedé a celkem smutné.

   Muzeum komiksů je udělané moc hezky, fotit nám ale nedovolili, tak jsme si aspoň vyfotily kamarády u vstupu. Uvnitř jsme si mohly vytvořit vlastní komiks a dozvědět se celou historii, současnost, výrobu, popularitu komiksů,...

  Ve Francii jsou komiksy opravdu hodně populární nejen u dětí, ale i u dospělých. Je velká škoda, že u nás tak známé nejsou, protože třeba takový Asterix a Obelix je hodně vtipný. Na chvilku jsem si tam sedla a začetla se a myslím, že se ve mně probudil nadšenec! Na památku jsem si koupila komiksový časopis s kalendářem a až půjdu příště do knihovny, navštívím oddělení komiksů a naberu si domů hromadu Asterixů, Tintinů, Titeufů, Pepků námořníků a ... a víc už asi neunesu :-)

  A teď se ještě vrátím k výše zmiňovanému večírku, na kterém jsem potkala Slovenku Verču. Minulou sobotu odpoledne na mě najednou někdo zaťukal. Za dveřmi dva kluci, začali mluvit francouzsky, jestli prý mám něco na dnešní večer v plánu. První co mě napadlo: "Co to je za cizince snažící se mluvit francouzsky? To bude určitě sekta a budou chtít abych přišla na jejich mši."
Haha, vyklubali se z nich Češi a zvali mě k jejich kamarádovi na byt. A víte jak mě našli? Vlezli na kolej a prohlíželi jména na schránkách :-D Ještě že mám tak krásné české jméno, jinak bych vůbec nepotkala Verču a nemohla uskutečnit ten převeliký výlet. Už se ho nemůžu dočkat!

A co vy, taky se nemůžete dočkat? :-)