Prázdniny mi utekly a zítra začínám testem. Bude to asi hodně těžké, protože máme dovoleno používat slovníky jaké chceme, příručky na které si vzpomeneme a asiati mají dovolená i svá elektronická děla. To zas bude ostuda.
Přes prázdniny se ze mě stal samotář a moc se mi do skupiny francouzsky mluvících lidí vracet nechce. Snad se do toho rytmu učení, mluvení, psaní a používání mozku zase rychle dostanu.
V neděli jsem si zarezervovala lístek na balet a ve středu jsem si to, v nových šatech a celá natěšená, šinula ke Grand-Théâtru. Můj pokus o lepší výhled z prvního patra mi nevyšel a tak jsem poslušně následovala slečnu uvaděčku s vysílačkou (vsadím se, že si ty dvě holky volaly, aby se na mě domluvily a odchytily mě) až do druhého patra! No dobře, přiznám se, že kdyby šlo platit ještě méně, nejspíš bych si koupila místo u stropu :-D . Můj první balet! Ani jednou jsem se nepodívala na hodinky, tak moc se mi to líbilo :-). Zajímalo by mě kolik Red Bullů do sebe baletky nalily, aby mohly vesele poletovat dvě hodiny a ještě se u toho tvářit, jako by to byla ta nejjednodušší věc na světě.
Co se mi vůbec nelíbilo, bylo oblečení ostatních návštěvníků. Já si kvůli baletu kupuji nové šaty a oni si nakráčí v riflích a odrbaným svetru. Cha! Prý francouzská elegance.....
Nevím, jestli jsem se už zmiňovala, ale jako studenti tu máme možnost chodit zdarma do bazénu. Jednoho krásného dne (rozuměj-mlha přede mnou, mlha za mnou) jsme se i my rozhoupaly a že si teda půjdeme smočit nožky. Hned na začátku jsme si musely koupit koupací čepici. Bez ní by to nešlo! Naposledy jsem ji měla na hlavě někdy na prvním stupni ZŠ, tak si dovedete představit, jak moc jsme se nasmály při pohledu na sebe. Řeknu vám, že takhle trapně jsem se už dlouho necítila. V plavkách, s koupací čepicí, bez brýlí! a teď přijde to hlavní- v bazénu, kde všichni plavou jako Michael Phelps. Ani zoufalý smích mi nepomohl povznést se nad tyto "drobné" nedokonalosti. Rychle jsme si vybraly dráhu, kde bylo podle nás nejméně lidí a snažily se vypadat neviditelně (což se nám naším stylem á la paní radová samozřejmě nepodařilo).
" *dlouhé písknutí*, vy jste studentky? To musíte do jiné dráhy, tady se trénuje! "
Aha, aha, to se moc omlouváme...
A omlouvám se ještě jednou, že jsem při svém úniku z dráhy zastavila snad všechny, co plavali v okruhu deseti metrů.
Druhý den jsem si koupila brýle na plavání a moje další návštěva už proběhla bez trapasů. Snažím se tu samostudiem učit plavat tak, jak je to správně. A je fajn, že ty brýle mám, protože můžu pod vodou okukovat ostatní a učit se od nich. Za velký úspěch považuji, že už dopředu poznám, kdy se začnu topit. Díky tomu se na svůj poslední nádech můžu psychicky připravit a hned je mi lépe :-D .
A ve zbylých chvílích čtu.
Mějte se famfárově :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat