Arcachon, písečná duna

 Ahoj,
jdu dohánět resty :-). Minulou sobotu jsem byla na výletě, minulou neděli jsem byla na výletě a hádejte, kde jsem byla včera..... NA VÝLETĚ! Tenhle článek ale bude jenom o minulé sobotě, kdy jsme s Gosiou kývly na pozvání k Francouzovi.

   Francouz bydlí v malé vesničce blízko Arcachonu (Arcachon je necelou hodinu od Bordeaux). Po příjezdu do cíle (z Bordeaux jsem jely přes co-voiturage) si nás Francouz vyzvedl a dovezl do svého doupěte. Jo, doupěte... Bydlí v podnájmu ještě s jedním člověkem a řeknu vám, uhádla jsem hned, že ten druhý podnájemník je kluk. Mohla bych se tu i rozepsat, že se Francouz chová spíš jak kdyby žil od malička v lesíku a celý život ohlodával kořínky a stavěl přístřešky z větví, ale o tom to tu není. Přece jenom, nemůžu ho takhle veřejně pomlouvat, když je to Gosiin kamarád a celý den se o nás staral.

  Hned nám rozdal kola a jeli jsme na prohlídku okolí. Na kolo je tu ideální terén, žádné kopce a všude speciální stezky pro cyklisty. Ukázal nám kde pracuje a co má za úkol. M. je stavitel lodních interiérů. Když nám ukazoval fotky svých prací, tak jsme jenom obdivně ochaly a achaly. Takže pokud se někdo z mých čtenářů právě chystal pořídit novou loďku na svůj rybník, můžu vám domluvit cenu :-).

                                             Prý typický tvar lodí v Arcachonu

Nakonec jsme se rozhodli, že když už na tom kole sedíme, dojedeme až do Arcachonu. Tam jsme si sedli na pláž a vydechovali, jenže vítr byl silnější než my (asi reklama na žvýkačky Airwaves) a tak jsme to zas otočili směr doupě.
  A teď přichází na řadu zábavná historka, která se mi vybaví vždy, když se řekne "výlet do Arcachonu". Cyklostezka má na šířku možná metr a půl, dva metry a zrovna v místě, kde byly z obou stran škarpy, jsme jeli všichni tři vedle sebe. Já byla uprostřed, takže by se mohlo zdát, že jsem jela bezpečí, ale omyl! Moje náhlé selhání si vysvětluji asi takhle:

PRVNÍ MOŽNOST: Někdo mě zrovna začal pomlouvat a bylo z takové ukrutné nenávisti, že to se mnou doslova otřáslo.
DRUHÁ MOŽNOST: Právě jsem byla velmi blízko k vyřešení záhady Bermudského trojúhelníku a jakási vyšší moc zasáhla a neviditelnou rukou do mě strčila, aby vyvolala nehodu a já tím pádem ztratila možnost stát se celosvětově známou osobností.

Sama se spíše přikláním k té druhé možnosti. Ať už to bylo kvůli čemukoli, prostě jsem se zakymácela a strčila do Gosii po mé levici. Gosia zareagovala rychlým chmatem vpravo a chytla se mých řidítek. A najednou jsem dělala kotrmelce. Jeden já, jedno kolo, pak zase já a za mnou kolo, hezky jsme se v tom válení vystřídali, aby to nikomu nebylo líto.  Moooooc hezký. V jednadvaceti spadnout z kola, za to si zasloužím diplom, ne?

  Po obědě jsme si Arcachon dali ještě jednou, tentokrát autem. Vyšplhali jsme nahoru na horu ("oni to původně byly dvě hory? " - kdo uhádne odkud je tato replika, dostane 20% slevu na lodní interiér), vylezli na vyhlídku, sešplhali k plážím, utíkali před vlnami, skákali do písku, prošli jsme snad celé pobřeží Atlantiku, znáte to, typické dětské radovánky.

                                          V dálce Dune du Pyla

  Ovšem nejočekávanějším bodem programu byl výlet na písečnou dunu. Je to nejvyšší duna v Evropě, vysoká cca 108 metrů a každý rok se její šířka zvětší přibližně o pět metrů. Tak až na vás jednoho dne zaklepe písek, budete vědět, že duna z Arcachonu opět rozšířila svou základnu.
Bylo tak krásný počasí, že jsme se mohli vyvalovat na duně jen v tričku a přiznávám, že mě teplo na chvilku uspalo.
  Večer jsem všechny porazila v Monopoly (to mají za to posmívání, že na herním plánu není Praha) a mohli jsme domů.

PS: Ústřice je ble-ble,
      nejlepší jsou knedle!